Proč se učíme matematiku?
Matematika vždy byla a vždy bude neoddělitelnou součástí lidské kultury. Lidé matematiku pěstovali od nepaměti, vyučovali ji, předávali dalším generacím, a to i navzdory tomu, že v některých dějinných obdobích neměla na růžích ustláno. Přemýšliví a zvídaví lidé byli vždy trnem v oku fanatikům všeho druhu, nepřístupným diskusi a argumentům, přesvědčeným, že pouze jejich pravda je jediná a správná.
Nelze být vzdělaným člověkem a nevědět nic o tom, čím přispěla matematika k rozvoji lidské vzdělanosti a kultury. Lidé, kteří se vychloubají tím, že matematika je pro ně španělskou vesnicí, jsou hodni politování, nikoli proto, že jejich matematické znalosti nepřekročily nejspíše úroveň z doby tisíc let před naším letopočtem, ale hlavně proto, že to považují za přednost. Lidé, kteří byli ve škole matematicky vzděláváni a toto vzdělání předem neodmítali, mají naději, že v jejich myšlení a konání zanechá tato výuka nějaké stopy i poté, když většinu poznatků zapomenou, že budou umět samostatně a kriticky myslet.
Smyslem vyučování matematice na gymnáziu je podporovat a rozvíjet schopnost samostatného a tvůrčího myšlení, těm studentům, kteří budou pokračovat ve studiu na vysoké škole, dát potřebné vědomosti.
(Emil Calda)